Adapťák

Udělat či neudělat adapťák? Kde ho uděláme? Najdeme ještě místo pro necelou třicítku dětí? Jak vyřešíme jídlo? Jak naplníme tyto dva dny? A rodiče pozveme taky? Zvládneme takový rozjezd hned po návratu do školy?

Otázek bylo víc než dost. Ovšem díky nasazení všech zaměstnanců, díky pohostinnosti celé rodiny Kaše a jejich fantastickému, bezplatnému a bezpečnému zázemí, jsme mohli společně prožít dva bezvadné, intenzivní dny. Byl to především čas na pozorování, jak nová skupina dětí začíná fungovat. Vyslechli jsme spoustu slov a dialogů, sledovali jsme nováčky i ostřílené parťáky. Děti potřebovaly strávit společný čas především hraním, ale také udělaly kus práce. Ve věkově smíšených skupinách prošly nachystanými stanovištěmi inspirovanými metodikou Začít spolu, které je navedli k tvoření, měření, čtení, bádání i poslouchání zvonů. Na závěr jsme se my, dospělí, už moc těšili – to bývají chvilky, které by se daly zarámovat. Sešli jsme se všichni spolu na prezentaci prací a výstupů všech týmů. Obdivuhodné bylo, jak i po tak krátkém společném čase fungovaly dovednosti naslouchání, kladení otázek a mluvení před celou skupinou. Na konečný závěr nás v pátek navštívil pan Janoušek, aby dětem představil svůj program Cesta Velké Matky. Společně jsme si začali prohlížet ptačí pera a pařáty, lebku jezevce a jiné zajímavé věci vyrobené z přírodnín. Jakmile přijeli rodiče, bylo nás opravdu už hodně. Tyto skvělé společné momenty jsme zakončili u ohně a pochutnali si na buřtech, párcích a opečeném rohlíku či chlebu.