Adapťák 2025

Na začátku září probíhá v naší škole oblíbený Adapťák ... čas být spolu mimo prostor školy, čas na to se poznat a navázat nová vlákna a spojení.

Ranní kruh, naložení auta až po strop různými důležitými věcmi, které na tu jednu noc budeme nutně potřebovat. A pak už společná cesta, kterou se necháváme vés. A kam? Na fotbalové hřiště, to byste možná čekali, oběd v Počepicích Vás také asi nepřekvapí, ale že se dostaneme až za polární kruh, to Vám možná přijde překvapivé, i nám se to zprvu zdálo, ale zaskočit jsme se nenechali a společnými silami jsme se v eskymáckých rodinách připravili na polární zimu ... postavili si iglú, utkali si eskymácký oblek a do spížky ulovili medvěda a spoustu ryb. Eskymácká týmovost tu byla velice hmatatelná, mladší se učili od starších a naopak.

Cesta se pak stočila na jih, oteplilo se, vyzuli jsme tedy sněžnice a bosky vyšli vstříc našemu nechvalickému cíli. Došli jsme spokojení, někteří možná unavení, ale všichni plni společných zážitků.

První byla sváča a poté hned zkouška prolézaček a trampolín ... a pak také začal Jirka vytahovat z rukávů mraky skautských her, došlo dokonce i na souboj učitelů a dětí. Obvykle táhneme za jeden provaz, tady se to ale změnilo a o jeden provaz jsme se přetahovali. Nepomohly ani naše drobné výhružky typu zhoršené známky z češtiny a angličtiny. Děti nás rozdrtily na plné čáře. My jsme si šli lízat rány po jasné prohře, děti si dál nerušeně hrály.

Přichází večer, něco k snědku, čištění zubů, ukládání se do spacáků ... a rozprostírá se noc a klid. 

Ranní hukot tlumíme venkovní rozcvičkou, následuje snídaně a po ní přichází náročná detektivní práce. Naši elitní detektivové ale většinu zločinců pochytali, neunikli jim ani Franta Volejník, Míša Masík, Tonda Pěstič a všemi obávaný Džou Džou.

Oddych po práci, svačinka, volná hra a oběd. A to už přijeli družináři a spolu s dětmi se vydali po stopách nechvalické zvěře, v rámci ukázky kroužku Cesty Velké Matky, který v pátečním odpolední nabízí netradiční stopovačku. Netradiční proto, že se jí zúčastnila celá škola bez přípravy, a tak musela být i formou trochu jiná, než bývá obvyklé. Uchopili jsme ji jako představení oblíbených segmentů programu, proto obsahovala v obecné rovině části věnované sudokopytníkům, šelmám lesa a dravcům. Děti byly rozděleny do tří skupin, které s odstupem vyrážely na stopu. Na ní bylo umístěno deset prémií, kde byly k nalezení různé artefakty výše zmíněné zvířecí říše, od kopyt, paroží, lebek a kožešin až po peří z dravců. Příslušná otázka, většinou s volitelnými možnosti, umožnila dětem sbírat body za správné odpovědi. Děti prokázaly velmi dobré znalosti a díky vyrovnanému skóre musela rozhodnout až doplňková hra s obručí. Ta určila vítěznou tlupu. Všichni jsme se dobře bavili, někdo soutěží, někdo prostým pobytem v lese, a protože na závěr jsme si jako ocenění rozdali knižní záložky vyder říčních, neodcházel nikdo z lesa s prázdnou.

Po návratu na všechny čekala svačina, rozdělaný oheň a také rodiče. Zábava však ještě zdaleka nekončila, čekalo nás společné opékání buřtů, sýrů, klobás, jablek, rohlíků či chlebů, ale hlavne společně strávený čas sdílením zážitků či prostým popovídáním si. 

A kdyby nezačalo pršet, možná bychom tam byli ještě teď.

Díky, že můžeme ...